Pohádka o Rumcajzlovi!

Kdysi dávno, asik tak před nějakými padesáti járy, žil byl na Dolním náměstí v Holomůci jakýsik takový vypitý ogár. Měl dlůhého šulina, panděro jak sódeček od šeráku, a co bolo nejdůležitější, kvalitní fůsiska až pupikovému ďoličku. Ten ogár chlastal svinsky rád rum a jeho fotryňa pocházala z Práglu všivého, tož mu šici říkali Rumcajlz.

Rumcajzl měl v podlůbí na Dolním náměstí takovů dilničku malů a v tej dilničce šil z psích kožek křusky pro místní socky, co si nemohly dovolit adidasky od Vietnamců, kurva. Pro kožky si chodil k hlavnímu dálničnimu tahu na Brno, víte, tamka je dycky přejetých čoklů svinky mnoho. Rumcajzlovi dycky stačilo lopató tu placatů mršinu seškrábnót z asfaltu, stáhnót ju a měl kvalitní materiál na ty svoje botečky jako.

Cesta do Jičína, kurva!

Jáj, lidi, kurva. Normoš mám za sebó další svinsky hezké dobrodružstí, během kterého sa okázalo, že sinátor je ještě o cosik málo větší debilek, než jsme si tadyk šici myslali jako. Šecko to začalo jedneho dna, když normoš buchot na dveřiska a jáj! Cizí ogár v kroju a natřásá sa a Miluno, kurva, do týdna a do dna tě zvu do Nového Jičína na chlastaci závod! Kukaj doject, určo vyhraješ, si naša alkeholová pani královna jako!

A já Jáj, dobytku, tož dondu, to je jasné! Počitajte se mnó!

Hanácké medobraní, kurva!

Tož kurva, lidi! V každé hanácké domácnosti mosí byť masivní sud medu. Takový med je svinsky užitečná věc, kurva! Když třeba dáváte podsvinčeti večer chlastať kořalku, aby šlo rychlo do limbu, a ono nesce a prská, rozmícháte do tej kořalky lžicu medu, kurva, a jejejejeje! Podsvinčátko začne sat jak kliště a za chvilku je na mol. Med sa takyk každé správné robě hodí v létě na natírání futer u dveřisek, kurva. Víre, když só v létě kolem žni ty největší vedra, robám sa v domácnosti při fakčeni potí frndule, smrdí to jak čtvrt járu stará mršina bezdomovca, a z široka daleka sa jim na závojičky slétávají můchy, masařky a šelijaké další ščipavé berušky, kurva. Jak ale namažete futra medem, tož veškerý ten hmyz jak kolem teho letí na piču, hodí zpátečku, jde na med, přilepí sa a vy ho pak enem zmasíte nohó od stola. Tož tak.

Tudle takhle kókám do našeho domácího medového sudu a jáj! Už tam je enem na dně! Čopnu nožisko od stolu a rachot na růru od kamen a Darmožrůte, popadni svini tchyni, jdeme do lesa!

Cesta do lesa

Tuhle su ležila rozvalená na gauču, dávala si do mordy jednohupki z pokrájených rohliků a kočičího žrádlo chutného, mlaskala na celé baráčisko, nohó od stola pobíjala šváby, co lozily po zdi, a bola masivně spokojená, kurva. Starý v dilně na dvoře rasil starů ledničku, vite, viráběl z ni krásnů novů ikeácků skřiň do přecině, tchyňa dostala napit odvaru ze zelených makovic a rohypnolů, tož bola v limbu krásně a nepůšťala jedy, a ten náš svinský čokl Žerik si za kamnami vikusoval přisáté štěnice. Skrátka a dobře selanka veliká, ogárci a robky!

Tož a jak tama tak heski ležim, žeru a byju, kurva, tak najednó sinátor celý zkormócený sa za mnó přisere, sedne si na křeslo ze slisovaných kartonových krabic a Maminko, víš, já ti chci cosik řect...