Pohádka o Rumcajzlovi!

Kdysi dávno, asik tak před nějakými padesáti járy, žil byl na Dolním náměstí v Holomůci jakýsik takový vypitý ogár. Měl dlůhého šulina, panděro jak sódeček od šeráku, a co bolo nejdůležitější, kvalitní fůsiska až pupikovému ďoličku. Ten ogár chlastal svinsky rád rum a jeho fotryňa pocházala z Práglu všivého, tož mu šici říkali Rumcajlz.

Rumcajzl měl v podlůbí na Dolním náměstí takovů dilničku malů a v tej dilničce šil z psích kožek křusky pro místní socky, co si nemohly dovolit adidasky od Vietnamců, kurva. Pro kožky si chodil k hlavnímu dálničnimu tahu na Brno, víte, tamka je dycky přejetých čoklů svinky mnoho. Rumcajzlovi dycky stačilo lopató tu placatů mršinu seškrábnót z asfaltu, stáhnót ju a měl kvalitní materiál na ty svoje botečky jako.

Sůboj samic v Hostivicách

Každá správná hanácká samyca ví, kurva, že kvalitniho muža, co zaopatři celů rodinu, nesežene enem tak něde v hospě, gde to je samá socka a degenerát. Kvalitní ogár sa nejlépe zožene na internetu. 

Já sa nedávniko nasrala na starého, vite, ten debil nesl z práce viplatu a najednó tlupa cigánů jakíchsi na něj viskočila z kontiku, viplatu mu zobrali a mi mněli guvno! Sráč jeden, vobec sa neumi bránit jako. A kokota má maličkého jako maliček od moji levé kytári! To neni žádný kvalitni muš, je to enem hrumada trusu! Bola su na teho darmožrůta tak svinski naščůřená, že su normoš sedla k čopitači, našla zoznamku  a začala sa zoznamovať s cizími ogáry, kurva!