Tož kurva, ogárci a robky! U nás v dědině mame takovů robu a ta roba, jáj! Tu dřiv cititě než vidite. Řikáme jí Jednoočka a je to bývalá vrchni švestra z Holomóckého špitálu, kurva. Ta sviňa svinsky chlastá a bo neudrži scánky, tak je fort poscatá a jak si nemněni trenyrky, tož to smrdi víc než deset Verun dohrumady. Jednoočka takyk nemá jedno oko, bo jednó, když sa ožrala, tak si dala na dršku a to oko si vypichla o kus klacku, kurva. Misto teho oka má skleněnů náhradu a dyž někam petá, tož má tim směrem divně naklopenů tlamu, jak kůká dopředu enem tim jednim normoš okem.
Naša Jednoočka má takový svinský zvyk. Čas od času vpadne k nám do hospy, rozhlidne se tim svým normálním očadlem a kůká, kdo má v kríglu nejvic piva. K temu nešťastnikovi rychlo donde, vylupne si z důlku svoje skleněné očadlo a frk! Hodi mu ho do chlastu. Kurva! Když je degenerát fajnofka, tož sa hnetkaj na chlas vysere a objedná nové. Mně to napřiklad problém nedělá, ale ogáři sů svinsky chůlostivá hovinka, vite? Pustite jim v televizní bedně porod a hnetkaj sa kácí na zemisko svinsky.
Nedávniko sme takhle s Verunó glgali jeden šeráček za druhým, tož a najednó rup! Dveřiska sa rozletila a do hospy naburácala ožratá Jednoočka, ksicht vycipený dopředu, kurva, zírala po lokálu a hledala nejplnějši krígl, kurva. V tu chvilu mně Veruna pot stolem kopla do kuli a řikla Kurva, Milu, mně se ti v kefě zprasečil čupr gut nápat, to bodeš mrkat jak cigán na mněděný okap, kurva!
Tož a jak to řikla, tož exla svuj krigl, grcla si mohutně, strčila pulitr pod stůl a lidi zlati, temu biste nejeřili, vrchovatě do něj nascala a šup s nim spátky na stul. Jednoočkyno normalni oko sa zamněřilo na nás, a už bola u nás baba smrdutá! Hnetkaj si hmatla pazóró špinavó do dulka, mlasklo to, skleněné očadlo venku a baba s nim frk do kríglu.
Enemže lidi, kurva! V tu chvilu Veruna čopla pulitr, obrátila, scánky na stul vylila, čopla skleněné oko a Milu, rychlo ven, je naše!
Jednoočka začala zuřiť svinsky a rozhazovať pazórami, ale mněla smolika. Utikali sme ven, jednooká pinda za námi, ale jak mněla na piču prostorové viděni, tož sa ji blbě kličkovalo mezi stolami a hnetkaj si dala na tlamu, divžesi druhé očadlo nevypichla o tušku hospodského Venci.
Dyž sme boli venku, tak povidám Veru, kurva, ty hromado čerstvých koňských koblich, po kterých lezó můchy, proč jsi ji to očadlo vlastně vzala?
A Veruna Já anik nevim, mohli bychom ho střeliť ve frcu a něco heského si pak kupit, třeba flašu tuzemáčka!
A já Tož možeme, ale nejdřiv sa s tim skleněným guvnem lechce pobavime.
A Veruna si sůhlasně usrala.
Vydaly jsme se k nám dom. Bol už večer, tma svinsky strašidelná, tajuplné zvuky, no cajzl by sa zfleku posral strachi!
Co sceš dělať, ty filckami prolezlá cirkusová obludo s masivními ceckami? Zeptala sa Veruna.
A já Trochu vystrašim moju familiju, čuč! A jak su to řikla, stáhla su si tepláki, mohutně se předklonila, vyšpulila sicnu, dala ju co nejvic nahoru a do sraciho otvoru su si mezi hemoroidy prcla to skleněné oko, kurva. Veruna z teho bola lechce na větvi, ale nic neřikala. Pomalu su cůvala směrem k našemu baráčisku. Kdo by sa na mně podival zezadu, tož ten by neviděl mně, ale strašidlo, úplného ufona z Marzu, svini hrůzostrašnů s prdeli misto ksichtu, jak k němu jde a sce ho zožrat.
Roskopla su dveře baráčiska, nacůvala do světnice a začala pohybovat svalami anclovými, aby sa to oko v moji ryti kůlalo jako když sa obluda rozhliži. Lidi zlatí! Takového povyku, to ste eště nezažily, kurva! Starý začal békat Ježišimaria, co to je, co to je, pomoc! Sinátor Pomoooc, pomoooc, Žerik svinsky hlasitě štěkal, a tchyňa z teho dostala menči mrtvicu a udělala sa pod ni lůže scánek!
Takto dobře su sa už dlůho nepobavila, kurva! Zabékala su hlaholivo a vyndala si oko z prdele. Bolo uplně fpořátku, enem lechce smrdělo výkalami.
Když su sa vrátila za Verunó a šecko jí popsala, tož Veruna bola masivně nadšená.
Takik s tim očadlem mosim něco zprasiť! Prohlásila. Vzala si očadlo, strčila si ho do tlamy, aby sa vydezinfikovalo slinami a pak šup s nim do piči!
Co sceš prasiť? Zeptala su sa slušně.
A Veruna, uvidiš, ale nejdřif mosime najit kunčafta, viš, lizače jakéhosik kvalitniho! Zalez tamhle do křovi, já si na nějakého počkám, kurva.
Zalezla su do křovi a kůkala. Veruna chvilu enem tak krůtila prdeli u silnice, a za chvilu automobil prvotřidni zastavil, vite s nějakým uchylným Rakušákem, a Hau mač? Hau mač?
A Veruna Dje kila, dje kila!
A Rakušák Gut! Gut! Maine Hure komme fike!
A oba dva zapadli do teho Verunino šlapajzňáckého chlivku, co stoji naproti našemu baráčisku. Chvilu sa nic nedělo, ticho bolo jak v tem hrobě, ale za chvili strašlivé békání, okno sa vysklilo a z něj vyletěl nahulatý Rakušák se stopořeným šulinem. Řičel jako dyby právě v čumbedně řikli, že umřel Daneček Landů, kurva, nasedl do svojeho automobilu a už bil v piči. Veruna vylezla spokojeně z baráku, sukňu mněla vykasanů a držila ji v zubech, roskročená jak žaba kráčela ke mně a v piči sa jí kůlelo skleněné očadlo!
Začali sme sa smat s ale pak sme si obě dvě uvědomily, kurva, jak je to oko čupr gut vinález, jak ho nutně obě dvě potřáme a jak je bebilní, že je enem jedno, tož sme sa o něj začli svinsky rvat! Já Verunu rasila ceckami a nohó od stola, ona do mně kopala jako zdivočelý dromedár, no bolo to skrátka divoké! Když už sa skoro zdálo, že sa mi to očadlo podaří Veruně vytáhnout z piči a spolknót ho, Veruna najednó zákeřně zatla poševni svalstvo, očadlo z ni prudce viletilo a prsk! Rozflákalo sa o betonový slůpek u plotu.
Tož bolo po něm. Naposledy su Veruna přetáhla po ksichtu levým ceckem, usmiřili sme sa a šlo sa spat.
Druhý den v hospě sme to naše dobrodružství probirali, když tu sa odevřela dveřiska a Jednoočka sa objevila, ale bola celá nakrknutá, kurva, vobec neměla zájem o pivo, sedla si ke stolu, co stoji až uplně vzadu v kůtě a nasratě na nás kůkala a lidi, temu byste nejeřili! Ta piča si místo teho oko strčila do důlku sádrový slepičí podkladek s namalovanó zorničkó!
Tak to vidite, jak sů lidi tadyk od nás z Hané vynalézávé svině, kurva. A ze všech nejvynalézavější su já s Veru!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář, ty moje hodné podsvinčátko!